Olivova nadace byla založena velkoprůmyslníkem Aloisem Olivou v roce 1896 k podpoře a financování vychovatelny Aloise a Luisy Olivových v Říčanech u Prahy. Alois Oliva se narodil dne 11. 7. 1822 v Kutné Hoře a zemřel 21. 12. 1899 v Praze. Pohřben je spolu s manželkou v rodinné hrobce v Praze na Olšanech.

Pocházel ze skromných poměrů a svojí pílí a pracovitostí se stal velkoobchodníkem s cukrem, císařským radou, zakladatelem a členem správní rady Živnobanky, Pražské burzy, Obchodní akademie a mnohých jiných obchodních a průmyslových podniků. Působil také jako ředitel Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách. Byl i štědrým mecenášem umění, jako příklad lze uvést houslového virtuosa Františka Ondříčka, malíře Václava Brožíka, malíře Emanuela Dítě, spisovatele a dramatika Františka Šubrta. Založil několik nadací a nadačních fondů. Ačkoliv sám byl bezdětný, nebyl mu lhostejný osud opuštěných dětí. U Pražského magistrátu prosadil  smlouvu na výstavbu ojedinělého zařízení ve střední Evropě – vychovatelnu pro děti v Říčanech u Prahy. Stavba byla zahájena v roce 1895 stavitelem Kaurou podle projektu známého pražského architekta J. Fialky.V říjnu 1896 byla vychovatelna Aloise a Luisy Olivových  pro 80 dívek a 40 chlapců otevřena. Prvním ředitelem ústavu se stal Leopold Pek. Ústav měl vlastní hospodářství s 28 ha orné půdy a 11 ha lesa. Třetinu nákladů spojených s výstavbou a nákupem pozemků uhradil Alois Oliva. Na zajištění provozu vychovatelny Alois Oliva založil nadaci, v jejímž základním jmění bylo kromě značné finanční hotovosti i 5 domů v Praze. Z výnosů majetku nadace a ve spolupráci s Pražským magistrátem byl financován provoz vychovatelny. Ústav postupně měnil svoji náplň z vychovatelny na ozdravovnu (v roce 1926), v období války na plicní preventorium a po roce 1945 opět na ozdravovnu. V roce 1980 byla ozdravovna reprofilizována na Dětskou respirační léčebnu, která se stala v roce 1994 s přilehlými pozemky opět historickým majetkem města Prahy.

Obnovení nadace

Olivova nadace byla dvakrát zrušena a to s příchodem nacistů do ČSR a také za komunistického režimu. Teprve v  roce 1990 byla činnost Olivovy nadace obnovena a byla navázána i historická spolupráce s Magistrátem hl.města Prahy. I přesto, že Olivova nadace je právním nástupcem nadace, kterou založil A. Oliva, nebyl jí dosud majetek vrácen. Na základě rozhodnutí Krajského soudu pokus o restituci nadačního majetku nemá podporu v zákoně o mimosoudních rehabilitacích, a proto  nebylo možné majetek vrátit.

Olivova nadace v roce 1995 odstátnila Dětskou respirační léčebnu v Říčanech a zřídila nadační léčebnu s kapacitou 143 lůžek, která převzala péči o děti s alergickými a respiračními nemocemi. Budovy a areál léčebny byl dlouhodobě Magistrátem hl. m. Prahy nadaci pronajat. V souvislosti s přijetím zákona č. 227/1997 Sb. nebylo možné, aby nadace poskytovala nadále služby, a proto byla založena Olivova dětská léčebna, o.p.s., která zahájila svoji činnost v říjnu 1998. Olivova nadace byla přeregistrována Městským obchodním soudem 13. listopadu 1998.

Olivova nadace je podle dostupných informací jedinou nadací v České republice, která byla v průběhu svého trvání dvakrát zrušena a opět obnovena. Myšlenka pana Olivy konat dobro tak žije dál a nezničil ji ani říšský protektor, ani komunistický režim.

V roce 1992 získala Olivova nadace darem od manželů Guttmannových lázeňský dům Astoria v Jánských Lázních. V letech 1992 až 1996 Olivova nadace v lázeňském domě zajišťovala ozdravné pobyty pro děti.V roce 1998 se Astoria stala nadačním jměním.